Význam cest

Strategický význam cest byl ve středověku, stejně jako v každé době, obrovský. Zvláštnost Čech prakticky celých obklopených pohraničním hvozdem měla však dvě strany mince.

Les značně přispíval k obraně státu. Při značně omezených možnostech přesunu a neschůdnosti okolního terénu stačilo ve vhodném místě cestu uzavřít a nepřítel s vojskem tudy neprošel.V případě nebezpečí budovala obranná vojska na lesních cestách tzv. přeseky, které znemožňovaly další pochod. Přirozené hradby hor a lesů samy o sobě vpádu vojska zabránit nedokázaly a musely být doplněny ochranným systémem tzv. zemských bran a stráží.

Pro posílení bezpečnosti Čech nechal na počátku 12. století český kníže Soběslav I. přebudovat opevnění důležitých lokalit při vnitřním okraji hraničního hvozdu, jmenovitě Přimdy a Tachova.

Při královských hradech byly zřizovány „manské soustavy“, které měly prosazovat vůli i moc panovníka a chránit hranici v případě ohrožení. Manové – příslušníci drobné šlechty, nesloužili za žold, ale bylo jim jako léno (zástava) poskytovány malé statky v okolí a ve válečných dobách tvořili základní složku branné moci.

Rubem však bylo, že takto uzavřeným Čechám se však tranzitní obchod vyhýbal.

Oživení Norimberské cesty vedlo ještě za Jana Lucemburského k vytvoření tzv. Říšské silnice. Tato „silná cesta“ postupně překonala významem doposud nejfrekventovanější přístupovou cestu do Čech tzv. Řezenskou cestu.  

Snahou Karla IV. bylo přivést do geograficky uzavřených Čech, kterým se dálkové obchodní cesty vyhýbaly, mezinárodní obchod a tím změnit celou ekonomiku českých zemí. 

Jako jeden z prvních projektů vypracoval koncepci obchodního propojení českých zemí se západní Evropou v hlavní horizontální ose západ – východ.

Stará obchodní cesta vedoucí z Kolína nad Rýnem přes Drážďany na Krakov a Kyjev měla být oslabena novou hlavní obchodní tepnou z bohatého Porýní, kam se soustřeďoval západoevropský obchod, na Norimberk a odtud do Prahy a dále na Brno,Vratislavi a dále na Krakov a Kyjev nebo přes Bratislavu do Uher.