Odpočívadlo Tachovští manové

Strategický význam cest byl ve středověku, stejně jako v každé době, obrovský.

Obrana hranic státu má v každé době svůj strategický význam. Zvláštnost Čech je, že jsou prakticky celé obklopeny pohraničním hvozdem. Les značně přispíval k obraně. Při značně omezených možnostech přesunu a neschůdnosti okolního terénu stačilo ve vhodném místě cestu uzavřít a nepřítel s vojskem tudy neprošel. V případě nebezpečí budovala obranná vojska na lesních cestách tzv. přeseky, které znemožňovaly další pochod.

Přirozené hradby hor a lesů samy o sobě vpádu vojska zabránit nedokázaly a musely být doplněny ochranným systémem tzv. zemských bran a stráží.

Pro posílení bezpečnosti Čech nechal na počátku 12. století český kníže Soběslav I. přebudovat opevnění důležitých lokalit při vnitřním okraji hraničního hvozdu, jmenovitě Přimdy a Tachova.

Při královských hradech byly zřizovány „manské soustavy“, které měly prosazovat vůli i moc panovníka a chránit hranici v případě ohrožení. Manové – příslušníci drobné šlechty, nesloužili za žold, ale bylo jim jako léno (zástava) poskytovány malé statky v okolí a ve válečných dobách tvořili základní složku branné moci.

Tachovský manský obvod

Od nepaměti míval Tachov velkou důležitost jako hrad prvního pásma zemské obrany. Tento význam byl podtržen tím, že přes Tachov procházela Zlatá cesta. Hrad tvořil s královským městem Tachovem od dob Přemysla Otakara II. neobyčejně mohutný fortifikační systém, neboť městské opevnění bylo tvořeno třemi opevněnými branami a řadou flankovacích věží.

Obrana bývala posilována z okolních opevněných statků královskými many, jejichž hlavním lenním závazkem byla společně s Chody ochrana zemské hranice. Tvůrcem manských soustav kolem královských hradů Tachova a Přimdy byl nejspíše král Přemysl Otakar II., jenž vládl v českých zemích v letech 1253 – 1278. V roce 1335 král Jan Lucemburský založil v Tachově manský soud. Tachovští manové nepodléhali krajským ani zemským soudům, ale měli svůj zvláštní manský soud v Tachově pod předsednictvím tachovského purkrabího. Na tachovském hradě je připomínána tzv. stará zemská světnice osvětlená šesti okny, v níž probíhaly manské soudy a sezení.

Karel IV. zařadil nejprve hrad Tachov k nezcizitelným hradům České koruny. Od nástupu Lucemburků se svědectví o manstvích tachovského hradu týkají nejméně 26 lokalit. Jejich lenní povinnosti známe jen velmi zlomkovitě. Nejvyšší známá mobilizační povinnost je zachycena u Pořejova a Úšavy, jejichž držitelé stavěli do vojenské služby tři jízdní a dva pacholky, man na Tisové stavěl dva jízdní a jednoho pacholka.

Za panování Ludvíka Jagellonského v první čtvrtině 16. století se tachovský lenní systém sestával z 15 manství - Drmoul, Štokov, Studánka, Broumov, Dlouhý Újezd, Lesná, Pořejov, Úšava, Nové a Staré Sedliště, Tisová, Tři Dvory, Lučina, Kyjov a Částkov. Můžeme tedy předpokládat, že purkrabí tachovského hradu měl k dispozici stálou jednotku asi 30 – 40 jízdních ozbrojenců tachovských manů.

Přirozenou hranici tachovského manského obvodu vůči Horní Falci tvořil na prvním místě pohraniční les. Na západě přesahoval tachovský manský obvod dnešní státní hranici až k hradu Schellenbergu, situovanému proti české hraniční hoře Havranu a vesnici Waldkirchu.Na severu pohraniční les navazoval na les příslušející ke kynžvartskému panství ve vzdálenosti jedné míle od hradu Kynžvartu. Podle tohoto údaje můžeme stanovit jeho začátek u vesnice Tři Sekery, kde se u Drmoulu vybíralo clo na staré zemské stezce ke Kynžvartu a Chebu zvané Drhla. Les v šíři jedné až půldruhé míle se táhl až za chodskou ves Žebráky, nejjižnější vesnici tachovských Chodů, kde u vesnice Hoštky začínaly přimdecké grunty. Vnitřní okraj tachovského pohraničního hvozdu tvořil severojižní řetězec vsí v pořadí Zadní Chodov – Chodský Újezd - Březí - Ctiboř - Svobodka - Mýto - Písařova Vesce - Bažantov - Žebráky. Přípojku na tepelskou silnici Na, na které, zřejmě představovala.