Odpočívadlo Tachovští Chodové

Sítí manských statků prostupovaly vesnice tachovských Chodů. Ti se na tachovském panství poprvé připomínají za Karla IV. jako Chodové před lesem (die Choden vor dem Walde). V tachovském urbáři (salbuchu) z té doby jsou uvedeny vesnice, jejichž privilegovaní sedláci střežili hranici v severozápadní části Českého lesa - Trstenice, Zadní Chodov, Chodský Újezd (původně Staré Chody), Svobodka, Mýto, Písařova Vesce, Lesná, Bažantov a Žebráky (podle jmen k nim zřejmě náležely i Maršovy Chody a Chodová Planá). Zmíněné vesnice tvořily první pásmo obrany Tachova směrem k hranici s Horní Falcí. Zvláštní postavení mělo Mýto (Mawtdorf) položené jako poslední vesnice na české části Zlaté cesty. Ochranou této komunikace pověřeni Chodové z Mýta a Písařových Vesců. Na počátku 17. století bylo změněno vedení dotyčné trasy tak, že místo přes Mýto procházelo přes Svobodku. 

Stejně jako Chodové přimdečtí a domažličtí měli tedy i tachovští Chodové povinnost chránit hraniční les, střežit a bránit zemskou hranici, jakož i udržovat a obnovovat hraniční znamení. Byli také povoláváni k určování sporných hranic. Chodové měli za povinnost jednou ročně obejít se svými syny hraniční čáru a zkontrolovat hraniční znamení. K střežení hranic vycházeli Chodové ozbrojeni s doprovodem silných psů. Hraniční čáru značili vysekáním pruhů v kúře stromů ve tvaru kříže. Proto patřil k výbavě Chodů pověstný „čakan“, sekera na dlouhém ratišti. Bavoři vysekávali do kůry také routy ze svého znaku.

K hraničářské výzbroji náležela především sekera - známý chodský čakan - jehož staletími procházející obliba byla jistě podmíněna značnou univerzálností. Vedle jeho užití jako sečné a vrhací zbraně se čakanem provádělo plecování a lizování, vysekání pruhů v kúře stromů, pahýlů a pařezů ve tvaru kříže za účelem vyznačení hraniční čáry. V hustém podrostu také mohl čakan posloužit jako mačeta. V ovládání čakanu jako smrtící vrhací zbraně, a to nejen lovecké, dosahovali Chodové denním užíváním vrcholné dovednosti, byli obávanými vrhači seker.

K privilegiím tachovských Chodů patřilo především užívání městského práva označovaného jako purkrecht dědické právo na statek po meči i po přeslici. V Chodském Újezdě měli právo vařit pivo a provozovat pekařskou a řeznickou živnost. Jinak měli Chodové právo na užívání stavebního a palivového dříví a byli také obdaření městským právem lovit nízkou zvěř, zatímco právo lovu zvěře vysoké bývalo vyhrazeno pouze tachovskému purkrabímu. Tachovští Chodové pravidelně odváděli na tachovský hrad živé jestřáby, krahujce a veverky.