3D expozice Odpočinkové stanoviště na Zlaté cestě

Odpočinkové stanoviště na Zlaté cestě

Kroky poutníků, kteří nemohli dosáhnout svého cíle za jediný den, vedly do míst, kde mohli složit hlavu pod nějaké přístřeší. Pobývat venku bez řádné ochrany bylo životu nebezpečno a nocovat mimo opevněná sídla bylo hazardem. Po setmění na cestách ruch utichl, poctiví lidé se noci báli. Zahalovala vše hříšné. Dávala prostor pekelným mocnostem a jejich rejdům.

Podle křesťanské morálky nesměli středověcí lidé odmítnout poutníkovi pohostinství. Známá byla pohostinnost Slovanů „Hosty všude přijímali s jednomyslnou horlivostí. Vše co měli, dávali plnýma rukama. Ubytování cestujícím poskytovala města, kláštery ve svých ubytovnách a hostince. I majetní hosté na koních však museli v hostinci počítat se společným ubytováním od 2 do 15 lidí v jedné posteli. Obecně se spalo bez oblečení. Šaty a osobní věci se ukládaly na lavici a v noci je dost často někdo ukradl.

Na hlavních cestách se v oblastech mimo lidská sídla, vytvořily stálé odpočinkové body a místa noclehů. Bylo to zejména u obtížnějších úseků – u brodů, horských sedel, hvozdů,… Tyto lokality se záhy staly vyhledávanými shromaždišti, na nichž docházelo k výměně zboží, koncentrovali se tu řemeslníci, stavěly krčmy, kostely, vznikala napajedla pro zvířata. V pozdějších dobách byla na těchto místech zakládána města, což je případ Tachova i Bärnau.

V pozdním středověku existovaly na dálkových cestách i hospody – herberky, jež nabízely cestujícímu a jeho doprovodu veškerý komfort. Taková zařízení tvořil velký komplex budov s hostincem, s pekárnou, jatky či pivovarem, se stájemi a sklady a dvorem, kde hosté mohli odstavit své vozy. Sloužily také k uzavírání obchodů, jako místa zábavy a shromažďování obyvatel z okolí. 

Pohnuté události na Zlaté cestě

Ne právě výjimečnými cestujícími po středověkých cestách byla vojska při válečných výpravách. V případě křižáckých výprav proti husitům jak Zlatou cestou, tak i okolními cestami, procházelo obrovské množství vojska.

Dne 13. července 1427 vytáhl první oddíl křižáckého vojska IV. křižácké výpravy „přes les“ a přes Tachov proti pohusitštěnému Stříbru. Podle kronikáře se obléhání Stříbra účastnilo na 80.000 jízdních rytířů a stejný počet pěších. 3. srpna však došlo k žalostnému úprku křižáků před husity od Stříbra směrem k Tachovu. Po útěku i od Tachova se křižáci v lesních úsecích cesty srazili s dalšími křižáckými vojsky, která stále ještě postupovala přes hranici po cestě od Bärnau směrem do Čech. V těchto úvozech husité křižáky dostihli a pobíjeli je.

Dle kronikáře při V. křižácké výpravě vstříc bitvě u Domažlic v roce 1431 postupovalo přes hranici od Bärnau směrem k Tachovu 40.000 jezdců, 90.000 pěších a 9.000 vozů. I kdyby pravdou byla jen pětina z uvedeného počtu, bylo by to ohromné vojsko. Jenom jezdectvo by se v úvozech natáhlo do délky 30 km. Bitva u Domažlic dopadla pro křižácké vojsko katastroficky. Opět prchli před husity ještě dříve, než se husité ukázali.

Pohroma přes hranici nepřicházela jen ze západu, ale i z východu.

Na přelomu let 1429/1430 postihla Sasko, Bayreuthsko, Franky a Horní Falc největší husitská spanilá jízda vůbec. 25. ledna 1430, kdy Prokop Holý stanul před Plavnem. Plavenský hejtman začal s Prokopem Holým vyjednávat. Husitští diplomaté však byli při vyjednávání o možnosti svobodného odchodu posádky pobiti rozvášněným davem. Následoval zuřivý husitský útok, při kterém bylo město i hrad v jednom dni dobyty, obránci pobiti, město vypáleno a mniši byli zahrabáni zaživa. Plavenské krveprolití vyvolalo obrovský strach a zděšení v téměř celém jižním Německu. Husité se po dobytí Plavna obrátili do Frank a Horní Falce, kudy procházela Zlatá cesta. Po uzavření mírové smlouvy s husity a následném vykoupení se braniborského kurfiřta, hornofalckého falckrabího a města Norimberku se husité obrátili zpět do západních Čech. Kronikář Bartošek shrnuje výsledky velkého husitského tažení následovně: "A jak podle pravdy vyprávěli urození páni, kteří s nimi byli všude při řečeném dobývání, měli více než 20.000 jezdců, 52.000 pěších, vozů 3.000 a u každého vozu nejméně šest koní, někdy stěží táhlo a vezlo některé vozy i osm, deset, dvanáct až čtrnáct koní. A říkali, že dobyli dobře přes sto opevněných měst, hradů a tvrzí, zbořili je a spálili a přivedli s sebou do zajetí velitele z Lipska a kterési míšeňské pány." Část kořisti byla nepochybně vyložena u tachovského hejtmana Buzka ze Smolotel.