Milník král Jan Lucemburský, 1310

U paty Říšské brány, u mostu přes řeku Mži (u restaurace River) stojí Milník času věnovaný českému rytířskému králi Janu Lucemburskému a jeho příchodu do Čech v roce 1310. Milník byl odhalen velvyslancem Lucemburského velkovévodství Jeanem Faltzem v prosinci 2008. Autorem je akademický malíř Jaroslav Šindelář.

Roku 1306 zemřel rukou vraha poslední český vládce z rodu Přemyslovců – Václav III. S vládou jeho nástupce, krále Jindřicha Korutanského, roste v Čechách nespokojenost. Čeští vyslanci potají nabízejí římskému králi Jindřichu VII. pro jeho syna Jana Lucemburského ruku princezny Elišky z rodu Přemyslovců a českou korunu. 1. září 1310 se koná ve Špýrské katedrále slavná svatba. Poté je Jan Lucemburský nucen přijít do Čech s vojskem a vyhnat nechtěného krále. Pyšná a značně sebevědomá česká šlechta si uvědomuje, že o silného panovníka nestojí. Čtrnáctiletý Jan, nadaný a na kultivovaném francouzském dvoře vzdělaný, nedokáže se však v drsném českém prostředí dobře pohybovat. Situaci mu neulehčuje svými intrikami ani sama Eliška Přemyslovna.

Po deseti letech nekončících konfliktů, kdy česká šlechta dávala jasně najevo, kdo je v zemi pánem, ztrácí Jan o Čechy zájem a bere je jako zdroj financí pro rodovou evropskou politiku. V té je výjimečně úspěšný. Jan Lucemburský je vynikající diplomat. Je pravidelným hostem císaře, papeže a francouzských králů. Rozšiřuje území českého království mj. o Chebsko a velkou část Slezska. Je znám jako statečný rytíř účastnící se s českými bojovníky mnoha vítězných bitev evropského významu. Pro jeho šarm a kavalírství je vítaným hostem na královských dvorech. Daří se mu dát titulu českého krále v Evropě zvučné jméno. Diplomacie vyžaduje, aby byl stále na cestách. Na koni dokáže mj. ujet cestu mezi Prahou a Paříží za neuvěřitelných 10 dnů, tj. přes 100 km denně. Přes Tachov vedoucí norimberskou stezku povyšuje na hlavní „Říšskou silnici“.

Janem Lucemburským začíná v Čechách zlatý věk panování Lucemburků a to především tím, že se mu daří svým diplomatickým úsilím nechat 11. července 1346 zvolit římskoněmeckým králem svého syna, do dějin vstoupivšího jako císař Karel IV.

„V paměti krále Čechů měj... Než rozžehnal se s životem učinil syna markýzem, vévodou, hrabětem i králem, a to jak zbraní, tak i právem. Tím zajistil mu celou říši. Více už o něm nenapíši, leda že dosáh, čeho chtěl.“Guillaume de Machaut

Janova účast, již jako slepého, v bitvě u Kresčaku, kde bojuje na straně Francouzů, znamená pro něj spíše dobrovolnou smrt."Pánové, jelikož sám jsem slepý, veďte mne do bitevní vřavy, abych měl nepřátele na dosah meče.“ Poté se vrhl spolu s českými rytíři proti Angličanům pod heslem „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Ráno je nalezli na zemi mrtvé, s koňmi navzájem otěžemi spojenými.