3D expozice Císařská družina

Nikdo z významných lidí se nevydával mimo sídlo samoten. Nejednalo se však o osobní bezpečnost. Každý průvod měl svůj symbolický význam. Čím významnější osoba cestovala, tím honosnější průvod ji provázel. Kvalita doprovodu nebyla poměřována pouze jeho kvantitou, ale také významem jeho členů. Uvítací průvody a slavnostní vjezdy panovníků do velkých měst náležely k prvořadým prezentacím jejich majestátu a k nezapomenutelným podívaným pro všechny účastníky.

Nejrychlejší cestující po Zlaté cestě český král Jan Lucemburský

Význam Norimberské cesty (později zvané Zlatá cesta) v době nastoupení lucemburské dynastie na říšský (1308) a český trůn (1310) nepochybně vzrostl. Už první jednání římského krále Jindřicha VII. Lucemburského s delegací českých pánů o sňatek Jindřichova syna Jana s Eliškou Přemyslovnou se konala v lednu r. 1310 v Norimberku.

Král Jan Lucemburský se s českým prostředím do konce své vlády nesžil a velmi rád vzdorné a rebelující Čechy opouštěl. Vydával se často po Norimberské cestě jednak do svého rodného Lucemburska, jednak do Francie, s níž byla lucemburská zahraniční politika úzce spjata. Norimberská cesta představovala jakousi pupeční šňůru, kterou byl Jan spojen s vyspělejší kulturou evropského západu. Patřil mezi vynikající jezdce a byl schopen ujet i 130 km za den (r. 1337 z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem - 530 km ujel za čtyři dni a cestu Praha - Paříž (1.033 km) zvládl za 12 dnů i se dvěma denními přestávkami. Mezi našimi panovníky nemá v tomto směru konkurenta. O této cestě do Francie si lidé vyprávěli, že se zdálo, jakoby král více letěl, než jel. Ve Zbraslavské kronice se uvádí, že král vyjel v tajnosti s družinou deseti mužů z Prahy a týž den přenocoval u premonstrátů v Teplé (min. 130 km). Druhého dne se přes Planou a Tachov napojil na Zlatou cestu a přenocoval v Neustadtu nad Waldnaabou, což představuje pouhých 70 km. Při svém až hektickém cestování ovšem Jan Lucemburský nijak nezanedbával péči o rozvoj dálkového obchodu. Ulevoval obchodníkům na clech, pokud budou vozit kupecké zboží přes Přimdu a Tachov.

Královské vojsko v Tachově r. 1347 a šťastná chvíle Karla IV.

Karel IV. byl zvolen římským králem r. 1346 ještě za života svého otce Jana Lucemburského. Dosavadní císař Ludvík Bavor byl papežem prohlášen za kacíře, uvalil na něho klatbu a prohlásil ho za sesazeného s císařského trůnu. Sesazený a prokletý císař se však nikterak nechtěl vzdát a schylovalo se k válce.Toho také roku Karel, římský a český král, shromáždiv veliké vojsko lidu branného, táhl z Čech, chtě Ludvíkovi Bavorskému v jeho zemiech i jiným svým nepřáteluom škodu činiti. A když již byl s tím lidem v Tachově, přišly jemu noviny, že Ludvík, nepřítel jeho i vší církve svaté, vyjel z Mnichova, města svého, na lov do jednoho lesa, a tu zase se navracuje, spadl z koně a upadl na jeden pařez a od toho pádu že jest nazejtří umřel.

Nenadálou smrtí papežem prokletého císaře Ludvíka Bavora se válečná výprava podniknutá z Čech po Karlově královské korunovaci 2. září 1347 v Praze na podzim toho roku proměnila v slavnostní objížďku jihozápadního Německa a Porýní, při níž nový římský král přijímal holdování říšských měst v čele s Řeznem, Norimberkem, Štrasburkem a Basilejí.

Císař Karel IV., který upřednostňoval Norimberk mezi říšskými městy, se rozhodl povýšit cestu přes Tachov na hlavní směr pro cestování z Čech do Bavorska. Vydal nařízení, aby k volbě a korunovaci císařů byli čeští králové povinni jezdit z Prahy do Norimberku výhradně po cestě vedoucí přes Tachov a Bärnau (v Bavorsku).

Pro zvýšení bezpečnosti na cestě vytvořil Karel IV. v Horní Falci rozsáhlé území od hranic Čech až do blízkosti Norimberku, nazvané Bavaria trans silvam Boemicalem – Nové Čechy. Jako most do Čech k němu přičlenil české královské město Tachov i s jeho dalšími třiceti vesnicemi. To jednak utužovalo spojení Nových Čech s Čechami a jednak to posilovalo ekonomickou funkci Tachova. Tímto mocenským zajištěním dokončil Karel IV. projekt dopravní tepny Frankfurt – Norimberk – Bärnau – Tachov – Plzeň – Praha.